Projekt Výtvarného Hlinecka připravený ve spolupráci s Národní galerií v Praze a podpořený Pardubickým krajem se koná pod záštitou hejtmana Pardubického kraje Mgr. Radko Martínka a starostky města Hlinska PhDr. Magdy Křivanové. Expozice představí návštěvníkům stejně jako v předešlých letech v samostatných tematických oddílech reprezentativní soubor obrazů vrcholného přestavitele českého výtvarného umění, Antonína Slavíčka. Podstatnou část výstavy zaplní díla z depozitářů Národní galerie v Praze, pouze dvě mimořádná plátna zapůjčí soukromý sběratel.
Umělec vyšel z odkazu realismu, ale již kolem roku 1898 začal tvořit obrazy barevnou skvrnou, která vyvolává dojem pohybu a víření. Byl mistrem v zachycení světla a stínu. Při svých uměleckých cestách se setkal s francouzským impresionismem, ten jej však neovlivnil. V pozdějších pracích je patrné uvolňování stylu.
Připomeňme si, že hned druhý ročník Výtvarného Hlinecko v roce 1961 byl věnován tvorbě Antonína Slavíčka a jeho malířské kolonie v Kameničkách (B. Dvořák, O. Nejedlý a H. Masaryk). Současně byly vystaveny kulisy pro divadelní ochotníky v Kameničkách, které maloval Slavíček společně B. Dvořákem.
Hlinecko, krajina prostá a neokázalá, drsná a srozumitelná. Stala se pro svoji prostou krásu zdrojem inspirace našich předních výtvarných umělců. Vznikla zde výtvarná díla řazená dnes k základním kamenům novodobé české výtvarné kultury.
Bezesporu nejslavnější výtvarnou éru Hlinecka tvoří období, kdy do Kameniček přišel Antonín Slavíček a s ním řada významných uměleckých přátel. V roce 1903 maloval Slavíček v Kraskově a nedaleké Stříteži a rozhodl se zajet do Kameniček, aby poznal kraj, který popisuje Karel Václav Rais ve svém románu Západ. O svých dojmech napsal A. Švagrovskému: „Viděl jsem teď chudé kraje za Hlinskem. Dlouhatánské úbory a ubohá pastviska, malé cesty obrostlé břízkami a tu a tam na kopečkách roztroušené borovičky. Všechno jaksi zakrslé v sebe schoulené, chudé, úžasně chudé. A nad tím vším nebe – v tónu jakoby smiřovalo tu chudobu roztroušenou v nepatrných barácích a tu bídu těch tkalců. Viděl jsem, jak ti lidé na místo potahů sami orají těžkou, kamenitou půdu, jak musí tak namáhavě kypřiti skoupou zem těch pohorských krajů. Tam jsou dojmy, které člověku stahují srdce.“
Slavíčkův příchod do Kameniček určil jednou provždy jeho vztah k celému kraji. Snažil se o zachycení rázu a proměn zdejší krajiny, kterou si tolik zamiloval. Vznikají plátna, kde se střídá atmosféra šedivých podmračených dnů s přírodou zalitou slunečním světlem.
Za Slavíčkem do Kameniček přijíždějí přátelé Gollovi, Tilschovi, malíři Bohuslav Dvořák zvaný Baťka, Otakar Nejedlý, Herbert Masaryk, Angelo Zeyer a polský malíř Bašek. Kromě nich přicházejí i doktor L. Janík a mecenáš výtvarného umění August Švagrovský, který od Slavíčka zakoupil pro rodnou Roudnici šedesát obrazů.
Kameničky přilákaly k návštěvě i Dr. Josefa Doubravu, biskupa královéhradeckého, jehož vortovská myslivna Doubrava duchovní správou příslušela k faře kameničské. Věděl také, že farní vesnice Studenec a její stařičký jemnostpán Kalous v Raisově Západu jsou vlastně Kameničky a bývalý farář Josef Pardus.
Od hrobu „jemnostpánova“ vydal se biskup Doubrava na další zajímavou návštěvu za Antonínem Slavíčkem. Na osobní setkání v Kameničkách vzpomíná: „Nebyl mi neznám ve svých obrazech, osobně jsme se však nikdy nesetkali. Byla mi proto vítána příležitos v Kameničkách seznámiti se s ním. Vyhledal jsem jej v najatém jeho bytu: v dřevěném domku opodál svratecké světnice, ověšené studiemi i barevnými náčrtky z kraje. Muž pružné postavy, pěkné, kučeravé hlavy, očí tmavých, sálajících jarostí a nadšením: to byl Slavíček, jenž patrně potěšen mým příchodem – vítal mne na prahu prostinkého svého tuskula se svojí chotí. Z hovoru, jímž zašli jsme v umění, seznal jsem náklonnost Slavíčkovu k zdejší krajině,…“
Opustíme milé vzpomínky a vrátíme se k letošní výstavě Výtvarného Hlinecka. Kurátorkou výstavy stejně jako u předešlých výstav je PhDr. Šárka Leubnerová, ředitelka Sbírky umění 19. století Národní galerie v Praze. S pečlivostí jí vlastní vybrala čtyřicet Slavíčkových děl, mezi kterými samozřejmě nemohou chybět obrazy ze Slavíčkova kameničského tvůrčího období. Z bezpečnostních a technických důvodů návštěvníci neuvidí autorův snad nejslavnější obraz U nás v Kameničkách, ale potěší a zaujmou neméně dobrá díla - Motiv z Kameniček, Dopoledne v Kameničkách, Chalupy, Cesta do vsi. Kvalitní výběr je připraven pro milovníky Slavíčkových pražských motivů Klášter blahoslavené Anežky v Praze, Ze Staré Prahy, Nábřeží nad Letnou, Ve veltruském parku a další. Z umělcovy „exkurze“ do hutí a železáren doplní výstavu dvě plátna Železárny na Kladně a Hutě.
A to je jen malá ochutnávka z chystané výstavy 53. Výtvarného Hlinecka a upřímné pozvání pro čtenáře Hlineckých novin. Výstava potrvá do 9. září 2012. Otevřeno bude úterý – neděle 9-12, 13 – 17 hodin.
1
