Historie českého krajinářství je nerozlučně spjata s koutem východních Čech, táhnoucím se v prodloužené přímce Železných hor až k hranicím Moravy. Uprostřed této oblasti se nachází Hlinecko, v jehož nejbližším okolí vznikla výtvarná díla řazená dnes k základním kamenům novodobé české výtvarné kultury. Koncem devatenáctého století si nastupující generace krajinářů, vycházející z ateliéru profesora Julia Mařáka na pražské Akademii, vzala za vzor nové pojetí krajinomalby ronovského rodáka Antonína Chittussiho. Ten se po svém návratu z Francie, poučen umělci barbizonské školy, snažil o nové zpodobení krajiny.
První vykročil metodou Chittussiho malby František Kaván, jedna z největších osobností, z jehož díla vyrostla výtvarná tradice Hlinecka. Do zdejšího kraje přišel roku 1895 a seznámil se s krajinou kolem Nasavrk a Bojanova. Pozdější léta prožitá na Hlinecku patřila pro Kavána umělecky i lidsky mezi ta nejšťastnější. Bezesporu nejslavnější výtvarnou éru Hlinecka tvořilo období, kdy do Kameniček přišel Antonín Slavíček a s ním řada významných uměleckých přátel. V roce 1903 maloval Slavíček v Kraskově a v nedaleké Stříteži a rozhodl se zajet i do Kameniček, aby poznal kraj, který popisuje Karel Václav Rais ve svém románu Západ. Slavíčkův příchod do Kameniček určil jednou provždy jeho vztah k celému kraji. O svém novém působišti napsal Adě Hodačové-Gollové: „Dojmy jsou zde tak silné, že mohou svoji tíhou udusit. Večer, když pasou zde krávy pod táhlým kopcem Vojtěchovským, na němž jsou dva vyhublé stromky a jen se míhají úzké pruhy políček a oranic v pestrých barvách jako fazolí - to všechno Vám je takové, že člověk vidí v dálavě nové jakési prostředky vyjadřovací, k nimž má však ještě - daleko. ... Poznává jiné nazírání a chtěl by strhnouti všechno do několika jednoduchých linií a forem a s několika jen tóny, scelit tak, aby byla v tom vidět celá ta bída horských krajů... I slunce, když na ty táhlé kopce svítí - zdá se mi, že svítí nevesele.... Jsou to divné kraje horské. ... Nic bych si nepřál, než aby jste to mohli viděti. Udělejte si sem vyjížďku, ať to vidíte také. Nutí ta krajina k přemýšlení. ... Rozhodně Vás já, i žena moje velice k tomu chceme pohnouti, abyste všichni se k nám podívali."
Slavíčkovo přání se splnilo a do Kameniček přijíždějí Gollovi, Tilschovi, malíři Bohuslav Dvořák zvaný Baťka, Otakar Nejedlý, Herbert Masaryk, Angelo Zeyer a polský malíř Bašek. Kromě nich přicházejí i doktor L. Janík a mecenáš výtvarného umění August Švagrovský, který od Slavíčka zakoupil pro rodnou Roudnici šedesát obrazů.
Oslava Kameniček ve Slavíčkových obrazech se stává v letech 1909-1911 také pro Rudolfa Kremličku impulsem k návštěvě a inspirací pro jeho krajinářskou i figurální tvorbu. Za jeho pobytu v Kameničkách vznikají žánrové obrázky venkovských scén spolu s krajinářskými motivy. V roce 1913 v Kameničkách maluje i Jindřich Prucha řadu obrazů, ve kterých se beze zbytku vypořádal se Slavíčkovým odkazem.
Do Kameniček přišel i malíř Karel Wagner, který sledoval první umělecké pokusy zdejšího rodáka Jaroslava Sodomky, jenž se stal po absolvování krajinářské školy Otakara Nejedlého věrným a citlivým malířem milované Vysočiny. V Kameničkách se narodila, žije a tvoří Anna Dvořáková, dcera Josefa Dvořáka, malíře, který jako dvacetiletý mladík téměř denně doprovázel Antonína Slavíčka a stal se jeho žákem. Dvořáková vystudovala figurální malbu u Jakuba Obrovského a Vratislava Nechleby, středem jejího uměleckého zájmu byl především dětský portrét a později stylizovaná zátiší. Ve čtyřicátých letech zde nalezl nové krajinné náměty i Ludvík Kuba, jenž po několik let, zejména v letních prosluněných měsících, maloval v nejbližším okolí Hlinska a nedalekých Koutů. Ve výčtu malířů, kteří hledali v tomto kraji svou inspiraci, nelze zapomenou na Jana Honsu, Oldřicha Blažíčka, Gustava Macouna a Jaroslava Brože.
Neméně významnou součást a pokračování výtvarné tradice Hlinecka tvořili a tvoří umělci, kteří se zde narodili. Hlinsko je rodištěm sochaře Karla Lidického a Jaroslava Šmídry a oba byli s městem bytostně spjati. Karel Lidický, profesor pražské Akademie výtvarných umění, kladivem a dlátem zapisoval do kamene své životní vyznání lásky k rodnému kraji. Lidického dílo se stalo trvalou součástí českého moderního sochařství a značná část jeho umělecké pozůstalosti je vystavena v pamětní síni hlinecké galerie. Poněkud ve stínu předchozího umělce zůstává tvorba sochaře a medailéra Josefa Slámy, který se narodil v nedaléké Rané, ale žil a pracoval v Hlinsku. Jaroslav Šmídra patřil mezi nejúspěšnější žáky malířské speciálky Maxe Švabinského. Vytvořil řadu vynikajících portrétů a figurálních kompozic a bez povšimnutí v jeho tvorbě nezůstaly ani náměty z Vysočiny a zákoutí rodného města. V Hlinsku se narodil také Karel Beneš, žák Emanuela Krescence Lišky, Karla Vítězslava Maška a Jana Preislera na pražské Uměleckoprůmyslové škole. V popředí Benešova zájmu stála především prostá krása lidových staveb, a byl proto označován za „apoštola výtvarného národopisu". K hlineckým rodákům patřili i malíři Václav Lindner, Antonín Malínský, z mladší generace pak Václav Skála a Emanuel Famíra. Od nejútlejšího dětství v Hlinsku vyrůstal Jaroslav Hudec, absolvent speciálky Maxe Švabinského, který pravidelně zajížděl do Hlinska, aby zde malířsky zachytil život a práci zdejšího lidu. Nejmladší generaci výtvarných umělců reprezentuje Miroslava Zychová, absolventka ateliéru Karla Součka na pražské Akademii výtvarných umění. Její tvorba je mnohostranná; zahrnuje malbu, grafiku, stranou nezůstává ani keramika a v poslední době se věnuje i restaurátorské práci. Stejně jako dílo Zychové, není uzavřena ani tvorba hlineckého rodáka Václava Zemana, absolventa speciálky Karla Svolinského na Vysoké škole uměleckoprůmyslové, který se vedle malby věnuje volné a propagační grafice a monumentální mozaice.
Z toho, co bylo uvedeno o výtvarné tradici našeho kraje vyplývá, že nebylo náhodou, když v roce 1959 při Osvětové besedě vznikla myšlenka vytvořit z každoroční výstavy pod názvem Výtvarné Hlinecko přehlídku děl předchůdců i pokračovatelů slavné generace malířů první poloviny dvacátého století. Výbor Výtvarného Hlinecka byl ustaven ve složení Miroslav Akrman, Jaroslav Benda (autor znaku Výtvarného Hlinecka), Jan Celar, Zdeněk Cichra, Vlastimil Letošník, Karel Lidický, Jaroslav Kozel, Jiří Mašín, Jiří Němec, František Roztočil, Jan Slavíček, Jaroslav Šmídra, Jaromír Trojan, František Ťopek, Miloš Picek.
Národní galerie v Praze tuto snahu Hlineckých svou trvalou spoluúčastí podpořila a Hlinsko se od roku 1960 stalo každoročně v letních měsících vyhledávaným místem milovníků umění. Za padesátiletou existenci Výtvarného Hlinecka byla veřejnosti představena díla předních českých umělců 19. a 20. století.
V letech 1960-1995 probíhaly výstavy v prostorách Komorního divadla - Orlovny. Návštěvníci první výstavy obdivovali tvorbu hlineckého rodáka Karla Lidického, jehož expozici připravil a zahájil tehdejší ředitel Národní galerie v Praze Jiří Mašín za osobní účasti autora. Následovaly výstavy Antonína Slavíčka (1961), Františka Kavána (1962), Ludvíka Kuby (1963), Jindřicha Pruchy (1964), Vojtěcha Sedláčka (1965). V roce 1966 se uskutečnila průřezová výstava Mistři české krajiny, následovaly výstavy Antonína Chittussiho (1967), Václava Rabase (1968), Julia Mařáka a jeho žáků (1969), Otakara Nejedlého (1970), Vlastimila Rady (1971), Oldřicha Blažíčka (1972), Antonína Hudečka (1973), Františka Jiroudka (1974), Václava Špály (1975), Wilhelma Nowaka (1976), Jana Zrzavého (1977), Jaroslava Šmídry (1978), Rudolfa Kremličky (1979), Josefa Lady (1980), Otakara Kubína (1981), Jana Slavíčka (1982), Vincence Beneše (1983), Jana Trampoty (1984), Josefa Čapka (1985), Miloše Jiránka (1986), Aloise Bubáka ( 1987), Otakara Lebedy (1988).
Jubilejní třicátý ročník byl věnován malířské tvorbě rodiny Mánesů (1989). Při této příležitosti byl vydán mimořádný katalog 30 let Výtvarného Hlinecka 1960-1989, mapující dosavadní spolupráci. Výtvarné Hlinecko mnoho let podporoval Jiří Kotalík, ředitel Národní galerie v Praze, který jeho dvanáct ročníků také zahájil. Projekt pokračoval výstavami Jan Bauch (1990), Josef Navrátil (1991), Bedřich Havránek (1992), Adolf Kosárek (1993), Jaroslav Čermák (1994), Antonín Machek (1995).
Od roku 1996 hostí výtvarná díla Městské muzeum a galerie Hlinsko. Od roku 1998, mimo rok 2000, jsou projekty Výtvarného Hlinecka připravovány ve spolupráci se Sbírkou umění 19. století Národní galerie v Praze, za laskavého souhlasu generálního ředitele Národní galerie v Praze Milana Knížáka a ředitelky sbírky Naděždy Blažíčkové-Horové. Jedenáct výstav z posledních let připravila Šárka Leubnerová (Brůhová), kurátorka Sbírky umění 19. století. Návštěvníci měli možnost shlédnout výstavy děl Jana Preislera (1996), Karla Špillara (1997), Idylického žánru v české malbě 19. století (1998), Realismu v české malbě 19. století (1999), Jindřicha Pruchy (2000), Zátiší a portrétu v malbě 19. století (2001), Chittussiho a malířů Železných hor (2002), Oldřicha Blažíčka (2003), Augusta Bedřicha Piepenhagena a dcer (2004), Václava Brožíka (2005), Viléma Riedla (2006), Francie v dílech českých malířů 19. století (2007), Maxmiliána Pirnera (2008).
Letošní jubilejní ročník Výtvarného Hlinecka představí veřejnosti obraz české krajiny od přelomu 18. a 19. století až do počátku 20. století. Vývoj naší krajinomalby bude dokládán na dílech nejvýznamnějších umělců. Výstavu uvedou díla Františka Xavera Procházky, Karla Postla a Ludvíka Kohla, preromantismus bude vedla Augusta Bedřicha Piepenhagena zastoupen díly Antonína Mánesa a Josefa Navrátila. Vynikající úroveň krajinářské školy na pražské Akademii pod vedením Antonína Mánesa pokračovala i za řízení Maxmiliána Haushofera, z jehož ateliéru vyšla proslulá generace romantických krajinářů v čele s Adolfem Kosárkem, Aloisem Bubákem, Bedřichem Havránkem, Hugo Ullikem a dalšími. Nezůstane opomenuta generace našich realistů - krajinářů, Soběslava Hippolyta Pinkase, Viléma Riedla a Antonína Chittussiho. Také pozdní romantismus v dílech Julia Mařáka zde bude mít své místo. Realistická tradice české krajinomalby vyvrcholila v uměleckých dílech Mařákových žáků - Antonína Slavíčka, Otakara Lebedy, Bohuslava Dvořáka, Františka Kavána, jejichž mistrovská tvorba uzavře výstavu letošního jubilejního ročníku Výtvarného Hlinecka.
Jubilejní 50. ročník Výtvarného Hlinecka bude zahájen v pátek 26. června 2009 v 17 hodin. Výstava bude otevřena od úterý do neděle od 9 do 17 hodin a potrvá do 6. září 2009.
1
