51. Výtvarné Hlinecko - Jakub Schikaneder a Gustav Macoun

Akce je dostupná dle aktuální provozní doby

• Úspěšné léto v Městském muzeum a galerii Hlinsko (8.10.2010)

  Poslední návštěvníci odešli, tlumená světla pohasla, výstavní sály osiřely, obrazy se vrátily na svá místa do ztichlých depozitářů . Tak nějak vždy končí výstavy Výtvarného Hlinecka.

  Letošní 51. ročník Výtvarného Hlinecka se věnoval dílu jednoho z nejvýznamnějších malířů konce 19. století, Jakuba Schikanedera. Expozice představila jeho plátna v šesti samostatných oddílech od rané tvorby až po poslední rozměrné obrazy. Jednotlivé kapitoly – díla sociální kritiky, osamělá žena v krajině, ticho večerního interiéru, obraz opuštěné krajiny, teskný večer ve městě, na břehu moře – byly doplněny uhlovými a pastelovými kresbami.

  Jakub Schikaneder vstoupil do uměleckého světa v poslední čtvrtině 19. století. Ve své rané tvorbě, směřující k realistickému pohledu na skutečnost, hledal inspiraci v motivech každodenního života. Tragická témata, zpočátku vycházející z dobové sociální kritiky, byla součástí Schikanederova výtvarného programu a postupně ústila do symbolicky pojaté polohy usmíření a duchovního nazírání. Zobrazení ženy v krajině zaujímalo v umělcově tvorbě významné místo a tato díla byla pozoruhodnými ukázkami jeho nesmírné citlivosti a vnímavosti. Téma pohledů do měšťanských interiérů se u Schikanedera objevovalo již od poloviny 90. let, převážná většina olejů vznikla do první světové války. Soustředil se na přechody světla a stínu, v jeho šerosvitných interiérech probíhala osudná setkání a loučení. Obraz čisté krajiny, na první pohled zjednodušené, někdy až schematické koncepce, znamenal další vrstvu v Schikanederově díle. Kolem přelomu století se v jeho tvorbě objevuje městská krajina. Malíř vyhledával pohledy na pražská předměstí, nábřeží i zákoutí ulic malé Strany a Starého města. Plátna zachycovala často období teskných podzimních nálad nebo čas zimních večerů. Od roku 1910 Schikaneder zajížděl na severní pobřeží Německa a na ostrov Helgoland. Moře a krajina pobřeží ho okouzlily, jeho mysl zde nacházela klid, který se odrazil i v jeho malířské tvorbě. Zde vznikla rozměrná plátna, představující příboj u pobřeží v jednotné skladbě barevných tónů.

  V posledních letech bývá výstava Výtvarného Hlinecka doplněna další výstavou, vztahující se k regionu. Letos byl do určité míry splacen dluh významnému malíři Gustavu Macounovi, jež bývá občas připomínán několika obrazy na souborných přehlídkách děl české krajinomalby, ale od posmrtné expozice roku 1935 nedošlo k jeho samostatné výstavě. Spolupráce formy České přístavy. a. s. a Městského muzea a galerie Hlinsko zde přinesla další veřejně zaměřenou akci, jež přispěla k obohacení letní kulturní sezony ve městě.

  Výstavy Výtvarného Hlinecka nabídly četným návštěvníkům nevšední umělecké zážitky, o čemž svědčí i děkovné zápisy v návštěvních knihách.

  Z jiného soudku čerpaly dvě výstavy uskutečněné v sálech muzea. První, připomněla tradiční řemeslo zimních večerů – pletení ze smrkových loubků čili kořínků, druhá pozvala návštěvníky k prohlídce historických i současných výrobků firmy ETA Hlinsko.

  My Češi jsme národem vášnivých houbařů. V loňském roce houbařští nadšenci z mykologického kroužku v Hlinsku připravili v sálech muzea první ročník houbařské výstavy, která se setkala s nebývalým zájmen všech věkových skupin návštěvníků. Letošní, třídenní výstava ve dnech 17. až 19. září byla spojená s doprovodným programem. V něm zkušení mykologové nabídli návštěvníkům houbařskou poradnu, představili houby rostoucí v našich končinách od jara do zimy, nezapomněli ani na mlsné jazýčky a radili jak využít houby v kuchyni. A to vše doplněné o výstavu fotografií s houbařskou tématikou. Vynaložené úsilí, všech, kteří se na přípravě, realizaci a průběhu výstavy podíleli, bylo po zásluze odměněno spokojenými návštěvníky.

  Pro podzimní měsíce připravují pracovnice Městského muzea a galerie výstavu pořádanou pravidelně jednou za deset let s názvem Co skrývá depozitář, nabízející návštěvníkům výběr z přírůstků Sbírky za uvedené období.

  Výstava umístěná v městské galerii potrvá od 2. října 14. listopadu s otevírací dobou úterý až pátek 9 – 12, 13 – 16 hodin, soboty, neděle a svátky 13 – 17 hodin.

  Na svá místa se vrátily obrazy expozice Malířů Vysočiny, kde jsou vystaveny i obrazy získané v posledních deseti letech. Z toho důvodu zde bude totožná otevírací doba s výstavou Co skrývá depozitář.

  Expozice muzea jsou otevřeny od úterý do pátku 9 – 12, 13 – 16 hodin.

  Srdečně Váz zveme k návštěvě všech expozic muzea a galerie.

  Jana Vašková

• Výstava Gustava Macouna v městské galerii v Hlinsku (8.7.2010)

  V prostorách Galerie Malířů Hlinecka se návštěvníci mohou těšit na vrcholná díla malíře Gustava Macouna, která jsou péčí Českých přístavů, a. s. vyňata z široce pojaté sbírky obrazů a představena poprvé veřejnosti. Spolupráce firmy České přístavy, a. s. a Městského muzea galerie Hlinsko zde přináší další veřejně zaměřenou akci, jež přispěje k obohacení letní kulturní sezony ve městě a nabídne nevšední umělecké zážitky.

  Gustav Macoun se narodil 18. prosince 1892 v Praze. Již jako třináctiletý velmi nadaný chlapec krátce soukromě studoval u F. Engelműllera a Václavy Jansy a s jeho doporučením v roce 1907 u Aloise Kalvody, pak v letech 1908 - 1909 u Antonína Slavíčka, v letech 1909 - 1913 na pražské Akademii. Maloval motivy ze Staré Prahy a českého venkova, ponejvíce v našem kraji v okolí Hlinska. Je považován za Slavíčkova pokračovatele, impresionistu, autora melancholických podzimních a zimních nálad, obdivovatele malebných korun stromů a na oblaka bohatého nebe.

  Macoun poprvé do Kameniček přijel s manželkou - baletkou a tanečnicí Jiřinou - v závěru první světové války. Kratší či delší pobyty trávil v Kameničkách, Chlumětíně a Hlinsku, nejdéle pak pobýval v kameničském mlýně u Lopourů, kde si s manželkou v letech 1925 - 1932 zřídili skrovný byt a ateliér. Pak se odstěhovali do Svobodných Hamrů, do malířem Kavánem opuštěného stavení.

  Redaktor Hanuš Klein o něm v nekrologu Hlineckých novin z roku 1934 mimo jiné napsal: „Jinak byl „Gusta" samotář v tom smyslu, že žil u nás bez těsnějšího kontaktu s Prahou, jejími kumštýři a bohémou a věnoval se cele požitkům venkova. Za mladších let, najmě před válkou (rozumí se první světovou), byl vášnivým fotbalistou a čelným hráčem Slavie. Za sportovní klub v Hlinsku hrával pilně a vytrvale v době popřevratové (po roce 1918) a osvědčil se jako klubový trenér.

  Ani ve Svobodných Hamrech na Macouna nezapomněli, dodnes jeho pobyt připomíná lipová alej s památníkem a vytesanou větou: „Jeho dílo je barevnou písní našeho kraje, který maloval".

  Manželku Macoun pochoval na jaře roku 1934 v Praze a sám ji následoval 7. října téhož roku, umírá na klinice profesora Pelnáře na rychlý zápal plic.

  Zahájení výstavy proběhlo dne 25. června 2010 v sále městského muzea. Výstava potrvá do 5. září 2010. Otevřeno denně mimo pondělí (pokud není státním svátkem) od 9 do 12 hodin , od 13 do 17 hodin

  
• Léto v Městském muzeu a galerii Hlinsko (7.6.2010)

  Na letní měsíce připravuje Městské muzeum a galerie Hlinsko pro milovníky výtvarného umění v prostorách městské galerie hned dvě mimořádné výstavy.

  Ke stěžejním akcím každoročně bezesporu patří tradiční výstavy Výtvarného Hlinecka pořádané ve spolupráci s Národní galerií v Praze. Letošní 51. ročník bude věnován „Super Star" české výtvarné scény Jakubu Schikanederovi.

  Výstavy Výtvarného Hlinecka, zařazené do programu Tvář Pardubického kraje, se konají za podpory Pardubického kraje pod záštitou hejtmana Pardubického kraje Mgr. Radko Martínka a starostky města Hlinska PhDr. Magdy Křivanové. Přípravy výstavy je ujala PhDr. Šárka Leubnerová, od letošního ledna ředitelka Sbírky umění 19. století Národní galerie v Praze.

  Jakub Schikaneder se narodil 27. února 1855 v rodině pražského celního úředníka. Rodinné zázemí poskytlo výtvarně neobyčejně nadanému chlapci možnost studia. Toto pochopení pro Jakubovo umělecké zaměření vycházelo z divadelně-kulturní tradice rodiny, jejímž příslušníkem byl i Emanuel Schikaneder (konec 18. století), proslavený jako libretista Mozartovy Kouzelné flétny. Studoval v Praze a Mnichově. Maloval často melancholicky laděné obrazy se stařenami. Jeho oblíbeným námětem byl podzim a častými motivy v pokročilém stáří se stala pražská zákoutí a nábřeží na Vltavě. Jeho prvním známým obrazem byli Lollardé (nyní v Německu).

  Jakub Schikaneder už jako patnáctiletý nastoupil na pražskou Akademii. Rok 1876 je prvním známým Schikanedrovým pokusem o vystoupení na veřejnosti. Tehdy na Žofínském ostrově v Praze vystavil obraz nazvaný Poslední dílo. V následujícím roce odcestoval do Paříže a poté v Mnichově studoval u Gabriela Maxe, který měl na začínajícího umělce nesporný vliv.

  Společně s E. K. Liškou se roku 1879 zúčastnil soutěže na výzdobu Národního divadla, jejich opona však neuspěla, zato výzdoba královské lože vlysem znázorňujícím tři nejvýznamnější období českých dějin byla Schikanederovi a Liškovi zadána (v roce 1881, kdy shořelo Národní divadlo, přestože tato část výzdoby zůstala zachována, tehdejší ředitel se rozhodl je nahradit dílem Václava Brožíka). Žofínský ostrov hostil v roce 1882 výstavu, kde Schikaneder vystavuje obrazy Přísaha Lollardů či Modlitba Lollardů. V roce 1883 vychází Heydukova báseň  Za volnost a víru, kterou umělec doplnil více jak šedesáti ilustracemi. V roce 1884 nastoupil na místo asistenta dekorativní tvorby na Uměleckoprůmyslové škole, kde byl profesorem jeho kolega ze studií František Ženíšek. Koncem devatenáctého století vznikla většina Schikanederových kreseb a maleb s krajinnými motivy, v prvním desetiletí století dvacátého maluje svoje nejvýznamnější díla Mrtvá dívka, U dívčina lože, V podvečer na Hradčanech, Večerní interiér, Žena mezi dveřmi.

  Na počátku dvacátého století vyráží na studijní cesty po Evropě - poznává Anglii, Francii, Itálii, Švýcarsko a Nizozemsko. Na konci života si oblíbil německý ostrov Helgoland, který mu byl inspirací k obrazu Na nábřeží z roku 1919. Jakub Schikaneder 15. listopadu 1924 v Praze umírá.

  Všechna díla na výstavu do Hlinska poputují z depozitářů Národní galerie v Praze. Návštěvníky jistě potěší samoobslužné listy pro děti i dospělé připravené pracovníky Lektorskéno oddělení Sbírky umění 19. století NG v Praze.

  Gustav Macoun

  V prostorách Galerie Malířů Hlinecka se návštěvníci mohou těšit na vrcholná díla malíře  Gustava Macouna, která jsou péčí Českých přístavů, a. s. vyňata z široce pojaté sbírky obrazů a představena poprvé veřejnosti. Spolupráce firmy České přístavy, a. s. a Městského muzea galerie Hlinsko zde přináší další veřejně zaměřenou akci, jež přispěje k obohacení letní  kulturní sezony ve městě a nabídne nevšední umělecké zážitky.

  Gustav Macoun se narodil 18. prosince 1892 v Praze. Již jako třináctiletý velmi nadaný chlapec krátce soukromě studoval u  F. Engelműllera a Václavy Jansy a s jeho doporučením v roce 1907 u Aloise Kalvody, pak v letech 1908 - 1909 u Antonína Slavíčka, v letech 1909 - 1913  na pražské Akademii. Maloval motivy ze Staré Prahy a českého venkova, ponejvíce v našem kraji v okolí Hlinska. Je považován za Slavíčkova pokračovatele, impresionistu, autora melancholických podzimních a zimních nálad, obdivovatele malebných korun stromů a na oblaka bohatého nebe.

  Macoun  poprvé do Kameniček  přijel s manželkou - baletkou a tanečnicí Jiřinou - v závěru první světové války. Kratší či delší pobyty  trávil v Kameničkách, Chlumětíně a Hlinsku, nejdéle pak pobýval v kameničském mlýně u Lopourů, kde si s manželkou v letech 1925 - 1932  zřídili skrovný byt a ateliér. Pak se odstěhovali do Svobodných Hamrů, do malířem Kavánem opuštěného stavení.

  Redaktor Hanuš Klein o něm v nekrologu Hlineckých novin z roku 1934 mimo jiné napsal: „Jinak byl „Gusta" samotář v tom smyslu, že žil u nás bez těsnějšího kontaktu s Prahou, jejími kumštýři a bohémou a věnoval se cele požitkům venkova. Za mladších let, najmě před válkou (rozumí se první světovou), byl vášnivým fotbalistou a čelným hráčem Slavie. Za sportovní klub v Hlinsku hrával pilně a vytrvale v době  popřevratové (po roce 1918) a osvědčil se jako klubový trenér.

  Ani ve Svobodných Hamrech na Macouna nezapomněli, dodnes jeho pobyt připomíná lipová alej s památníkem a vytesanou větou: „Jeho dílo je barevnou písní našeho kraje, který maloval". Manželku Macoun pochoval na jaře roku 1934 v Praze a sám ji následoval 7. října téhož roku,  umírá na klinice profesora Pelnáře na rychlý zápal plic.

  Zahájení  výstav proběhne  společně dne 25. června 2010 v 17 hodin v sále městského muzea. Výstavy potrvají do 5. září 2010. Otevřeno denně mimo pondělí (pokud není státním svátkem) od 9 do 12 hodin , od  13 do 17 hodin

  Jana Vašková, ředitelka MMG Hlinsko