Vernisáž výstavy: Jakub Schikaneder a Gustav Macoun

Na letní měsíce připravuje Městské muzeum a galerie Hlinsko pro milovníky výtvarného umění v prostorách městské galerie hned dvě mimořádné výstavy.

Ke stěžejním akcím každoročně bezesporu patří tradiční výstavy Výtvarného Hlinecka pořádané ve spolupráci s Národní galerií v Praze. Letošní 51. ročník bude věnován „Super Star" české výtvarné scény Jakubu Schikanederovi.

Výstavy Výtvarného Hlinecka, zařazené do programu Tvář Pardubického kraje, se konají za podpory Pardubického kraje pod záštitou hejtmana Pardubického kraje Mgr. Radko Martínka a starostky města Hlinska PhDr. Magdy Křivanové. Přípravy výstavy je ujala PhDr. Šárka Leubnerová, od letošního ledna ředitelka Sbírky umění 19. století Národní galerie v Praze.

Jakub Schikaneder se narodil 27. února 1855 v rodině pražského celního úředníka. Rodinné zázemí poskytlo výtvarně neobyčejně nadanému chlapci možnost studia. Toto pochopení pro Jakubovo umělecké zaměření vycházelo z divadelně-kulturní tradice rodiny, jejímž příslušníkem byl i Emanuel Schikaneder (konec 18. století), proslavený jako libretista Mozartovy Kouzelné flétny. Studoval v Praze a Mnichově. Maloval často melancholicky laděné obrazy se stařenami. Jeho oblíbeným námětem byl podzim a častými motivy v pokročilém stáří se stala pražská zákoutí a nábřeží na Vltavě. Jeho prvním známým obrazem byli Lollardé (nyní v Německu).

Jakub Schikaneder už jako patnáctiletý nastoupil na pražskou Akademii. Rok 1876 je prvním známým Schikanedrovým pokusem o vystoupení na veřejnosti. Tehdy na Žofínském ostrově v Praze vystavil obraz nazvaný Poslední dílo. V následujícím roce odcestoval do Paříže a poté v Mnichově studoval u Gabriela Maxe, který měl na začínajícího umělce nesporný vliv.

Společně s E. K. Liškou se roku 1879 zúčastnil soutěže na výzdobu Národního divadla, jejich opona však neuspěla, zato výzdoba královské lože vlysem znázorňujícím tři nejvýznamnější období českých dějin byla Schikanederovi a Liškovi zadána (v roce 1881, kdy shořelo Národní divadlo, přestože tato část výzdoby zůstala zachována, tehdejší ředitel se rozhodl je nahradit dílem Václava Brožíka). Žofínský ostrov hostil v roce 1882 výstavu, kde Schikaneder vystavuje obrazy Přísaha Lollardů či Modlitba Lollardů. V roce 1883 vychází Heydukova báseň  Za volnost a víru, kterou umělec doplnil více jak šedesáti ilustracemi. V roce 1884 nastoupil na místo asistenta dekorativní tvorby na Uměleckoprůmyslové škole, kde byl profesorem jeho kolega ze studií František Ženíšek. Koncem devatenáctého století vznikla většina Schikanederových kreseb a maleb s krajinnými motivy, v prvním desetiletí století dvacátého maluje svoje nejvýznamnější díla Mrtvá dívka, U dívčina lože, V podvečer na Hradčanech, Večerní interiér, Žena mezi dveřmi.

Na počátku dvacátého století vyráží na studijní cesty po Evropě - poznává Anglii, Francii, Itálii, Švýcarsko a Nizozemsko. Na konci života si oblíbil německý ostrov Helgoland, který mu byl inspirací k obrazu Na nábřeží z roku 1919. Jakub Schikaneder 15. listopadu 1924 v Praze umírá.

Všechna díla na výstavu do Hlinska poputují z depozitářů Národní galerie v Praze. Návštěvníky jistě potěší samoobslužné listy pro děti i dospělé připravené pracovníky Lektorskéno oddělení Sbírky umění 19. století NG v Praze.

V prostorách Galerie Malířů Hlinecka se návštěvníci mohou těšit na vrcholná díla malíře  Gustava Macouna, která jsou péčí Českých přístavů, a. s. vyňata z široce pojaté sbírky obrazů a představena poprvé veřejnosti. Spolupráce firmy České přístavy, a. s. a Městského muzea galerie Hlinsko zde přináší další veřejně zaměřenou akci, jež přispěje k obohacení letní  kulturní sezony ve městě a nabídne nevšední umělecké zážitky.

Gustav Macoun se narodil 18. prosince 1892 v Praze. Již jako třináctiletý velmi nadaný chlapec krátce soukromě studoval u  F. Engelműllera a Václavy Jansy a s jeho doporučením v roce 1907 u Aloise Kalvody, pak v letech 1908 - 1909 u Antonína Slavíčka, v letech 1909 - 1913  na pražské Akademii. Maloval motivy ze Staré Prahy a českého venkova, ponejvíce v našem kraji v okolí Hlinska. Je považován za Slavíčkova pokračovatele, impresionistu, autora melancholických podzimních a zimních nálad, obdivovatele malebných korun stromů a na oblaka bohatého nebe.

Macoun  poprvé do Kameniček  přijel s manželkou - baletkou a tanečnicí Jiřinou - v závěru první světové války. Kratší či delší pobyty  trávil v Kameničkách, Chlumětíně a Hlinsku, nejdéle pak pobýval v kameničském mlýně u Lopourů, kde si s manželkou v letech 1925 - 1932  zřídili skrovný byt a ateliér. Pak se odstěhovali do Svobodných Hamrů, do malířem Kavánem opuštěného stavení.

Redaktor Hanuš Klein o něm v nekrologu Hlineckých novin z roku 1934 mimo jiné napsal: „Jinak byl „Gusta" samotář v tom smyslu, že žil u nás bez těsnějšího kontaktu s Prahou, jejími kumštýři a bohémou a věnoval se cele požitkům venkova. Za mladších let, najmě před válkou (rozumí se první světovou), byl vášnivým fotbalistou a čelným hráčem Slavie. Za sportovní klub v Hlinsku hrával pilně a vytrvale v době  popřevratové (po roce 1918) a osvědčil se jako klubový trenér.

Ani ve Svobodných Hamrech na Macouna nezapomněli, dodnes jeho pobyt připomíná lipová alej s památníkem a vytesanou větou: „Jeho dílo je barevnou písní našeho kraje, který maloval". Manželku Macoun pochoval na jaře roku 1934 v Praze a sám ji následoval 7. října téhož roku,  umírá na klinice profesora Pelnáře na rychlý zápal plic.

Zahájení  výstav proběhne  společně dne 25. června 2010 v 17 hodin v sále městského muzea. Výstavy potrvají do 5. září 2010. Otevřeno denně mimo pondělí (pokud není státním svátkem) od 9 do 12 hodin , od  13 do 17 hodin

Jana Vašková, ředitelka MMG Hlinsko